Milí,
ještě v době, kdy Řezník z Badenu žil v Pendolinu a cestoval pravidelně trasu Praha – Ostrava, Ostrava – Praha (s mezizastávkami v jiných městech), zrodila se ve mně obrovská nenávist ke karetní hře jménem poker. Živena pozdními příchody domů, ignorováním mých telefonátů, týkajících se zásadních věcí v domácnosti (pomoc, u koše v pastičce je myš a má smrtící křeče!!!!), rostla nenávist den ode dne, přežila i ukončení osudového vztahu s Řezníkem a skryta v koutku mé duše, cestovala se mnou k pohovoru, dne 19. ledna 2011, kterým jsem byla oficielně přijata do pokerového světa Štefanem Švecem. Haw!

„Vietě čo je to poker? Poker je karetná hra.“

Zpočátku jsem naprosto propadla iluzi, že ve světě pokeru je vše čtyřbarevné, občas se na boardu objeví rainbow a nejnižší možná výherní kombinace je „něco“ HIGH! Nezní to úžasně? Čím více však strkáte nos mezi žetony a odkrýváte karty, tím více zjišťujete, že nevíte nic, a protože jsem moravské soudné děvče, jsem schopna si to s radostí a lehkostí přiznat. Jsou toho ovšem schopni i ostatní členové české pokerové komunity? Třikrát ne!

Mezi muži
Pamatuji si první pokerový turnaj, na který jsem z office byla přizvána jako CardCasino.com staff. Představa, že budu s hráči vyplňovat formulář pro registraci online herny, nebyla natolik odstrašující, jako fakt, že kolem bude 99 % mužů a jedno procento žen – já a personál kasina. K mému překvapení nebylo třeba lékárničky, svěrací kazajky ani pepřového spreje, který jsem měla tajně přibalený v kabelce.
Po dalších zkušenostech naživo i online, vytvořila jsem si dokonalý obrázek českého hráče, který jsem se všemi možnými prostředky své fantazie snažila upravit do příjemnějších odstínů. K rehabilitaci pokerového hráče v mé mysli však došlo později.

Zpovědnice
Nemluvíme tady o New York Times ani o časopisu People, tak se uklidníme a rozdýcháme to.
Myšlenka Zpovědnice mě napadla hned po psaní reportu ze side eventu ČPT, kdy mi mnohem zajímavější, než vyprávění do nekonečna se opakujících hand, přišla přirozená osobnost každého z hráčů. Nejde ani tak o jejich známost či popularitu, o finanční výhry či pokerové úspěchy, jako o jejich lidskou stránku, o to, co si myslí, jak se dívají na svět kolem sebe, na politickou situaci, zdali vnímají něco jiného, než jsou čísla, procenta, karty a strategie; jde primárně o to, co by chtěli světu říci, kromě KK do AQ. Rozhodla jsem se jít hledat Hrabalovu „perličku na dně“ a snad se to i daří.
Dnes, po několikaměsíčním light pokerovém životě, kdy jsem stále, jak Jaroslav Vajgl výstižně řekl ve svém rozhovoru: „pokerem nepolíbená“, vydávám se na svůj první turnaj, který je součástí Czech Poker Festival. Upřímně, nikdy bych do turnaje sama od sebe nenaskočila. Mohu tedy poděkovat Štefanovi  za benevolentní ideu, kterou pojmu jako mnoho dalších katastrof v mém životě – jako výzvu.

Člověk míní,“ hvězdy“ mění: „teď mluvím já, Řezník z Badenu, ty nastoupit musíš, to je tvoje svatá povinnost ten turnaj odehrát!“
Cheers
Libs