Poker hraji už 4 roky, ale prozatím jen menší turnaje, asi 30-40 lidí, proto i z těch 65 jsem byla trochu nervózní, navíc, všechno byly dámy, to mě zneklidňovalo ještě víc. Jsem zvyklá, že chlapy donutím zahodit i slušnou kartu, protože mě často podceňují a říkají si, že jsem přece holka, tak hraju, jen tehdy, když to mám hodně ,,dobrý”. To mě vlastně naučilo hrát lidi a ne handu. Samozřejmě člověk nesmí dělat blbosti a já si zase umím spočítat, kdy je zbytečné riskovat. Při smíšené hře využívám svého postavení u stolu. Chlapi to na mě zkouší, blafují, protože holka, přece vždycky zahodí, když to nemá ultra dobrý. Velmi často si naběhnou. K tomu zahraju ještě nějaké divadýlko, jak neochotně je doplácím a chipy se pak ke mně hrnou samy. Poslední rok už se to ale mění. Myslím, že lidé, se kterými se potkávám pravidelně u stolu, už ke mně mají určitý respekt.

Ale Event 2? Obrat o 180°. Neuvěřitelně nevyzpytatelná hra. Spousta holek se nepustí jen tak. Některé se nepustí, ani když nic nemají, takže občas u stolu proběhl nějaký nesmyslný dáreček, ale celkově to pro mne bylo hodně těžké. Nemohla jsem si hrát to svoje. Bývám mnohem agresivnější. V tomhle turnaji jsem musela hodně přemýšlet, kontrolovat si pozici, stack a prostě být dost tight. Hlavně jsem skoro celou hru hrála na shortstacku. Mně to vyhovuj. Nepamatuji si, že by se mi někdy stalo, že bych šla na final table jako chipleader. Stejně tak v tomto případě jsem postupovala s menším stackem, než moje spoluhráčky. Několikrát jsem to měla hodně nahnuté, ale board mě podržel a já mohla pokračovat ve hře. Strašně mile mě překvapilo, na jaké úrovni některé holky byly. Klobouk dolů. Celkově to pro mne byla důležitá zkušenost. Někdo o mně může říct ,,lucky frajerka to vytočila na sedmičku“. Nebráním se. Štěstí jsem měla taky, to k tomu patří. Jen se mu musí jít naproti dobrým úsudkem.

Karolína