Latest Entries »

Z uplynulého týdne musím jasně vypíchnout pokerový výlet do Bratislavy, který byl mým jakýmsi loučením se životem, neboť mě od pondělí čekala krabičková dieta, následovaná doživotní normální dietou a tak jsem si sliboval, že krom PRO hry plné fines, se budu na Slováči hlídat s jídlem, aby tělo nebylo v šoku, když přejdu z denního příjmu 30 tisíc kalorií na 5 tisíc. Proto byla nutná střídmost a odříkání.

Výlet to byl krásný. Nejprve jsme s mojí řeznicí Verunkou odvezli naši jedenáctiměsíční budoucí držitelku náramku Main Eventu WSOP 2033 k tchánovi a tchyni do Přerova. Cestou jsme samozřejmě pojedli ve Velké Býteši U Raušů, kde jsem si dal hodně dietní smažené korbačíky, hranolky + dvojitá tatarka, samozřejmě s vynikající gulášovkou jako s předskokankou. Pak jsem ještě dojel po Verunce svíčkovou a pokračovali jsme dál.

Zastávka u tchyně a jejího druha v Brodku byla sice krátká, ale moc fajn, protože Marcela udělala super vývar (super vývar: hromada masa a nudlí a skoro žádná odporná vařená zelenina). Toho jsem sežral kotel a pak dostal ptáčka, což je tchynina specialita. Verunka samozřejmě už nemohla, takže jsem sežral i půlku jejího ptáčka a kopeček rýže navíc. Loučíme se a hurá do Přerova k tchánovi s družkou, kam dopředu avizujeme, že jsme již po jídle. Proto si dáváme jen kávu, před kterou jsem přeci jen ochutnal tchánovu hovězí pečeni, což je jeho chlouba a urazil by se, kdybych tak neučinil. Loučení s miminkem a slib, že přivezeme spoustu peněz na Nutrilon, protože v Blavě to krom Kozelského originál nikdo nemůže hrát a hurá na Slovensko.

Cestou mě čeká ještě sentimentální zastávka u strýčka Ernesta v Šaštíně. Strýc je už hodně nemocný, rakovina, sedmnáct operací, ale je to voják, bojuje dál a má motivaci a cíl, neb je stále naživu jeho 102letá maminka, a vítá nás s velkým optimismem. Mně už trochu kručí v břiše, a tak neodmítám malé pohoštění zakončené skvělým dezertem, který chutná jako něco mezi medovníkem a marlenkou, no prostě masakr.

Ale to už jsou čtyři hodiny a naše hladová výprava dojíždí do Allinu v Bratislavě. Tam sice normálně nesmím, protože Celebrity Poker Tour se hraje ve všech bratislavských kasinech krom tohoto, ale tam o mě neví a ignorují mě a myslí si, že jsem nula, zatímco Kozelský si mě váží a stejně vlídně mě přijímají i hráči jeho turnaje. Allin je super podnik. Dobrej prostor, dlouhej bar a skvělá obsluha. A co teprve to vyhlášené vietnamské bistro naproti. Jirka má naštěstí pochopení, a tak se neuráží, když po skvostném welcome drinku a pozdním obědě u něj v klubu vyrážíme s Verunkou naproti, kde si řeznice dává normálně jedno jídlo, ale já si k tomu svému musím dát ještě ty jejich super krevety, kterých je ale strašně, strašně moc.

Nakonec je ale sežeru a hurá na turnaj, který je boží, protože má super strukturu a Jirkův podnik je kuřácký a lidi jsou super a schválně přede mnou dělají, že neví, kdo jsou Agáta s Marešem, ale mě znají a uznávají. Zlatí lidé. V zápětí je tu očekávaný break a v něm plné dva pekáče žebírek a k nim hromada pečiva, papriček a hlavně hořčice, no prostě všechno jak má být. Nechci Jirku urazit a tak sním cca 2 kila masa a musím říct, že po tom dortíčku v jedenáct už jsem byl celkem sytý.

Pak vypadnu, klasicky čekám na Veru, která šikanuje turnaj, a tak hraju cash game, cpu se jednohubkami a kecám s pohostinným Jirkou, který pořád hlídá, abych neměl hlad. Ve dvě odjezd, na hotelu lehká plundrovačka sladkostí z minibaru a hurá spát. Čeká nás náročný den, musím totiž Veronice ukázat Slovenský Grob, kde pečou ty nejlepší husy na světě. Ráno snídaně, samozřejmě kde jinde než v historickém centru, kde mají v jednom bufáči skvělé bagely (žeru čtyři, Verunka jeden, druhý po ní dojídám) a pak hurá do Grobu. Ten proběhne, a když už si má snoubenka myslí, že s mastnýma hubama valíme pro mimino do Čech, důrazně jí upozorňuji, že se sice snažím držet zpátky, ale svojí oblíbenou kolibu ve Stupavě jí jako své budoucí ženě prostě ukázat musím.

Takže návod pro ty, které už nebaví CG PLO 100/200 a chtějí fakt něco v životě zažít: 20km za Bratislavou odbočka z dálnice do Čech na Lozorno, doprava na Stupavu, minete artézskou studnu, za ní doleva do lesa a po kilometru, baba juk, biofarma Stupava a uprostřed ní koliba a v ní, kachna nekachna před hodinou, nejlepší halušky na Slovensku. Takže preflop jedu chleba s místníma škvarkama, na flopu kapustnica, turn bryndzové halušky s ovčím sýrem a dvojitým špekem a na riveru to vše zapíjím žinčicou, dojídám halušky po Veronice a na cestu si kupuju dva chleby z místní pekárny.

A pak už jen pozdní, řízkovobramborovokašový oběd u tchána v Přerově a romantická zastávka s mýma holkama u mekáče na 140km D1, což je takový náš rituál.

Krásnej vejlet, jen si říkám, jestli jsem vás v něm moc nezahltil handičkama.

 

PS: První bochník z toho Slovenska jsem dorazil u Průhonic!

 

Nežerte a necallujte si píčoviny!

 

Řezník

Moje nejsilnější pokerová vzpomínka na minulý týden se týká cesty do Rozvadova, kam jsem jel na turnaj s Ondrou „Koněm“ Želiskou a pochvaloval si, jak je skvělé, cestovat s nekreténem. V autě snesu cestou na karty málokoho, a proto cestuji jen coby člen prověřené party ve složení Matrim, Kůň, Bóbika, Klíšťák a Bláto, za kterou mohu dát ruku do ohně. V čem? To je přeci jasné, ne?

Tato vybraná karbanická společnost například respektuje zlaté pravidlo cestování na poker: Jezdíme maximálně ve dvou. Všichni členové party tak mají jeden až dva vozy a pokud nemají zrovna v čistírně řidičák, tak ochotně vezmou auto, abychom mohli jet v pěti na turnaj kolonou tří vozů.

Na světě totiž (krom Sparty Praha, reklamy na Rexonu s Jitkou Čvančarovou a Rytmuse) není nic horšího, než čekat po vypadnutí na celé osazenstvo vašeho vozu, které vás, poté co vypadnete, uklidňuje tím, že přeci máte vyměněná procenta, a tak je pro co žít. Ve výsledku odjíždíte ve čtvrt na čtyři ráno, kdy poslední z vás vypadl na třináctém místě za patnáct set, zatímco vy jste při sedmihodinovém čekání prohrál bůra na cashovce a hodil dvojku do forbesu.

V naší partě se podobnými situacemi neuvádíme vzájemně do rozpaků a jsme na akci více vozy než nás je tak, aby mohl každý odjet, kdy chce. Zásadně taky nikoho dalšího do vozu nebereme, hlavně ne cizího, protože jak se rozkřikne, že berete na Rozvadov káru, hned vám začínají volat různá individua a žebrají. A vám hrozí, že si vezmete do auta tzv. Pokerového cestovního kokota. Nechápete? Vysvětlím!

Pokerový cestovní kokot:

1, Nepochopí, že ho vzít nechcete a na váš logický argument, že zásadně na karty ve třech a více nejezdíte kvůli návratu, neprůstřelně odvětí, že chce hodit jen tam, zpátky se s někým sveze, což se nikdy nestane a zpátky ho veze, hádejte kdo?

2, Cestou neustále vypráví pokerové handičky. Začíná takovou tou super napínavou, jak nevytočil esa do kingů a končí po hodině a půl nešťastnou barvou do flushe. Přestane, až když mu pohrozíte vyložením na hnusném odpočívadle plném zombie a kotlů s vroucí vodou, které bylo na dálnici D5 nedávno speciálně otevřeno pro vyhazování vypravěčů hand z aut.

3, Zásadně nerespektuje, že jediná povolená rozhlasová stanice ve vašem voze je ČR1 a neustále vám maká na vaše rádio. Má vás za kreténa, že posloucháte Radiožurnál a přitom netuší, že kretén je on, jenž poslouchá rádio Spin.

4, Má s sebou málo peněz, nepřispěje na benzín a ještě si půjčí na půlku buy-inu, abyste z něj, poté, co se ho nad ránem po jeho ITM umístění dočkáte, půjčené peníze pracně dolovali.

5, Doma před starou vás po návratu pomluví, že to originál nemůžete hrát, posloucháte sračky, jste lakotní a samozřejmě neumíte řídit.

To, že umíte pokerového cestovního kokota rozeznat, ještě neznamená, že jste jako řidič karetní party připraven na vše. Dovolil jsem si proto sestavit následující manuál:

 

Desatero pro řidiče aut pokerových partiček:

1, Jezdi maximálně ve dvou. Ukecají-li tě, jsi debil a dobře ti tak, že budeš do rána někde čumět, jak ostatní hrají!

2, Ideální výmluvy, proč se vám nikdo další nevejde do auta:

  • mám coupé
  • mám na zadní sedačce naložený obrovský kotel Junkers
  • vezl jsem vzadu v autě psa se vzteklinou a už to odnesli dva stopaři, nechci tě mít na svědomí

3, Peníze na pohonné hmoty vybírej cestou na turnaj. Po návštěvě kasina bude většina tvé posádky bez peněz.

4, Pozor na různé prop bety, last longery a vyměněná procenta, které po cestě tam proběhnou. Vše pečlivě rekapituluj, už hodně osádek spolu kvůli těmto věcem cestou domů nemluvilo a ukončovala se letitá přátelství. Ano blbečku, já vím, že si s kamarády vzájemně důvěřujete a poctivě se dlouhodobě navzájem vyplácíte, ale to vše platí jen do chvíle, když jeden z vás trefí devatenáct tisíc Euro a začne matně vzpomínat, co že jste se si to po tom špeku na benzínce cestou do kasina domlouvali.

5, Nechat kamaráda po tvém vypadnutí v kasinu a prostě odjet, není žádná sviňárna. Má si pořídit vlastní auto, třeba mu to po tomto nepovedeném výletě konečně dojde!

6, Vysvětli všem v autě, že všechny ovládací prvky vozidla ovládá jen a pouze řidič a ve vaší káře se nejí a nekouří. Ano, vím, že je to zoufalý a zbytečný pokus o pořádek, ale alespoň jsi to zkusil.

7, Nikomu nevěř, že cestu zná a vezmi si navigaci. Nebuď naivní jako já, který uvěřil Lubošovi Janatků, že navigace netřeba neb trefí do Teplic přes Bílinu, a pak se na něj díval, jak v Mostě krčí rameny a vyčítá mi, že jsem si nevzal navigaci.

8, Hned na startu všem důrazně zopakuj zakázaná, nudná mnohahodinová témata:

  • kde koho co a jak na riveru sucklo
  •  je nebo není Kabrhel busto?
  • jsou PokerStars levý nebo ne?

9,  Předem všechny upozorni, že nesnášíš, když ti někdo kecá do řízení. Jakmile připustíš debatu o svém stylu jízdy, budou v posádce VŠICHNI lepší řidiči než ty, včetně již zmíněného kotle Junkers.

10, Pamatuj si, že všechny nesnáze, které tě při cestování s kamarády za pokerem potkají, jsou jen a pouze tvojí vinou. AUTO NA KARTY TOTIŽ BERE JEN NAPROSTÝ IDIOT, KTERÝ CHCE DOBROVOLNĚ TRPĚT!!!!!

 

Mnoho šťastných kilometrů s vaší partičkou přeje

Řezník:-)