Z uplynulého týdne musím jasně vypíchnout pokerový výlet do Bratislavy, který byl mým jakýmsi loučením se životem, neboť mě od pondělí čekala krabičková dieta, následovaná doživotní normální dietou a tak jsem si sliboval, že krom PRO hry plné fines, se budu na Slováči hlídat s jídlem, aby tělo nebylo v šoku, když přejdu z denního příjmu 30 tisíc kalorií na 5 tisíc. Proto byla nutná střídmost a odříkání.

Výlet to byl krásný. Nejprve jsme s mojí řeznicí Verunkou odvezli naši jedenáctiměsíční budoucí držitelku náramku Main Eventu WSOP 2033 k tchánovi a tchyni do Přerova. Cestou jsme samozřejmě pojedli ve Velké Býteši U Raušů, kde jsem si dal hodně dietní smažené korbačíky, hranolky + dvojitá tatarka, samozřejmě s vynikající gulášovkou jako s předskokankou. Pak jsem ještě dojel po Verunce svíčkovou a pokračovali jsme dál.

Zastávka u tchyně a jejího druha v Brodku byla sice krátká, ale moc fajn, protože Marcela udělala super vývar (super vývar: hromada masa a nudlí a skoro žádná odporná vařená zelenina). Toho jsem sežral kotel a pak dostal ptáčka, což je tchynina specialita. Verunka samozřejmě už nemohla, takže jsem sežral i půlku jejího ptáčka a kopeček rýže navíc. Loučíme se a hurá do Přerova k tchánovi s družkou, kam dopředu avizujeme, že jsme již po jídle. Proto si dáváme jen kávu, před kterou jsem přeci jen ochutnal tchánovu hovězí pečeni, což je jeho chlouba a urazil by se, kdybych tak neučinil. Loučení s miminkem a slib, že přivezeme spoustu peněz na Nutrilon, protože v Blavě to krom Kozelského originál nikdo nemůže hrát a hurá na Slovensko.

Cestou mě čeká ještě sentimentální zastávka u strýčka Ernesta v Šaštíně. Strýc je už hodně nemocný, rakovina, sedmnáct operací, ale je to voják, bojuje dál a má motivaci a cíl, neb je stále naživu jeho 102letá maminka, a vítá nás s velkým optimismem. Mně už trochu kručí v břiše, a tak neodmítám malé pohoštění zakončené skvělým dezertem, který chutná jako něco mezi medovníkem a marlenkou, no prostě masakr.

Ale to už jsou čtyři hodiny a naše hladová výprava dojíždí do Allinu v Bratislavě. Tam sice normálně nesmím, protože Celebrity Poker Tour se hraje ve všech bratislavských kasinech krom tohoto, ale tam o mě neví a ignorují mě a myslí si, že jsem nula, zatímco Kozelský si mě váží a stejně vlídně mě přijímají i hráči jeho turnaje. Allin je super podnik. Dobrej prostor, dlouhej bar a skvělá obsluha. A co teprve to vyhlášené vietnamské bistro naproti. Jirka má naštěstí pochopení, a tak se neuráží, když po skvostném welcome drinku a pozdním obědě u něj v klubu vyrážíme s Verunkou naproti, kde si řeznice dává normálně jedno jídlo, ale já si k tomu svému musím dát ještě ty jejich super krevety, kterých je ale strašně, strašně moc.

Nakonec je ale sežeru a hurá na turnaj, který je boží, protože má super strukturu a Jirkův podnik je kuřácký a lidi jsou super a schválně přede mnou dělají, že neví, kdo jsou Agáta s Marešem, ale mě znají a uznávají. Zlatí lidé. V zápětí je tu očekávaný break a v něm plné dva pekáče žebírek a k nim hromada pečiva, papriček a hlavně hořčice, no prostě všechno jak má být. Nechci Jirku urazit a tak sním cca 2 kila masa a musím říct, že po tom dortíčku v jedenáct už jsem byl celkem sytý.

Pak vypadnu, klasicky čekám na Veru, která šikanuje turnaj, a tak hraju cash game, cpu se jednohubkami a kecám s pohostinným Jirkou, který pořád hlídá, abych neměl hlad. Ve dvě odjezd, na hotelu lehká plundrovačka sladkostí z minibaru a hurá spát. Čeká nás náročný den, musím totiž Veronice ukázat Slovenský Grob, kde pečou ty nejlepší husy na světě. Ráno snídaně, samozřejmě kde jinde než v historickém centru, kde mají v jednom bufáči skvělé bagely (žeru čtyři, Verunka jeden, druhý po ní dojídám) a pak hurá do Grobu. Ten proběhne, a když už si má snoubenka myslí, že s mastnýma hubama valíme pro mimino do Čech, důrazně jí upozorňuji, že se sice snažím držet zpátky, ale svojí oblíbenou kolibu ve Stupavě jí jako své budoucí ženě prostě ukázat musím.

Takže návod pro ty, které už nebaví CG PLO 100/200 a chtějí fakt něco v životě zažít: 20km za Bratislavou odbočka z dálnice do Čech na Lozorno, doprava na Stupavu, minete artézskou studnu, za ní doleva do lesa a po kilometru, baba juk, biofarma Stupava a uprostřed ní koliba a v ní, kachna nekachna před hodinou, nejlepší halušky na Slovensku. Takže preflop jedu chleba s místníma škvarkama, na flopu kapustnica, turn bryndzové halušky s ovčím sýrem a dvojitým špekem a na riveru to vše zapíjím žinčicou, dojídám halušky po Veronice a na cestu si kupuju dva chleby z místní pekárny.

A pak už jen pozdní, řízkovobramborovokašový oběd u tchána v Přerově a romantická zastávka s mýma holkama u mekáče na 140km D1, což je takový náš rituál.

Krásnej vejlet, jen si říkám, jestli jsem vás v něm moc nezahltil handičkama.

 

PS: První bochník z toho Slovenska jsem dorazil u Průhonic!

 

Nežerte a necallujte si píčoviny!

 

Řezník