Archive for April, 2012


Moje nejsilnější pokerová vzpomínka na minulý týden se týká cesty do Rozvadova, kam jsem jel na turnaj s Ondrou „Koněm“ Želiskou a pochvaloval si, jak je skvělé, cestovat s nekreténem. V autě snesu cestou na karty málokoho, a proto cestuji jen coby člen prověřené party ve složení Matrim, Kůň, Bóbika, Klíšťák a Bláto, za kterou mohu dát ruku do ohně. V čem? To je přeci jasné, ne?

Tato vybraná karbanická společnost například respektuje zlaté pravidlo cestování na poker: Jezdíme maximálně ve dvou. Všichni členové party tak mají jeden až dva vozy a pokud nemají zrovna v čistírně řidičák, tak ochotně vezmou auto, abychom mohli jet v pěti na turnaj kolonou tří vozů.

Na světě totiž (krom Sparty Praha, reklamy na Rexonu s Jitkou Čvančarovou a Rytmuse) není nic horšího, než čekat po vypadnutí na celé osazenstvo vašeho vozu, které vás, poté co vypadnete, uklidňuje tím, že přeci máte vyměněná procenta, a tak je pro co žít. Ve výsledku odjíždíte ve čtvrt na čtyři ráno, kdy poslední z vás vypadl na třináctém místě za patnáct set, zatímco vy jste při sedmihodinovém čekání prohrál bůra na cashovce a hodil dvojku do forbesu.

V naší partě se podobnými situacemi neuvádíme vzájemně do rozpaků a jsme na akci více vozy než nás je tak, aby mohl každý odjet, kdy chce. Zásadně taky nikoho dalšího do vozu nebereme, hlavně ne cizího, protože jak se rozkřikne, že berete na Rozvadov káru, hned vám začínají volat různá individua a žebrají. A vám hrozí, že si vezmete do auta tzv. Pokerového cestovního kokota. Nechápete? Vysvětlím!

Pokerový cestovní kokot:

1, Nepochopí, že ho vzít nechcete a na váš logický argument, že zásadně na karty ve třech a více nejezdíte kvůli návratu, neprůstřelně odvětí, že chce hodit jen tam, zpátky se s někým sveze, což se nikdy nestane a zpátky ho veze, hádejte kdo?

2, Cestou neustále vypráví pokerové handičky. Začíná takovou tou super napínavou, jak nevytočil esa do kingů a končí po hodině a půl nešťastnou barvou do flushe. Přestane, až když mu pohrozíte vyložením na hnusném odpočívadle plném zombie a kotlů s vroucí vodou, které bylo na dálnici D5 nedávno speciálně otevřeno pro vyhazování vypravěčů hand z aut.

3, Zásadně nerespektuje, že jediná povolená rozhlasová stanice ve vašem voze je ČR1 a neustále vám maká na vaše rádio. Má vás za kreténa, že posloucháte Radiožurnál a přitom netuší, že kretén je on, jenž poslouchá rádio Spin.

4, Má s sebou málo peněz, nepřispěje na benzín a ještě si půjčí na půlku buy-inu, abyste z něj, poté, co se ho nad ránem po jeho ITM umístění dočkáte, půjčené peníze pracně dolovali.

5, Doma před starou vás po návratu pomluví, že to originál nemůžete hrát, posloucháte sračky, jste lakotní a samozřejmě neumíte řídit.

To, že umíte pokerového cestovního kokota rozeznat, ještě neznamená, že jste jako řidič karetní party připraven na vše. Dovolil jsem si proto sestavit následující manuál:

 

Desatero pro řidiče aut pokerových partiček:

1, Jezdi maximálně ve dvou. Ukecají-li tě, jsi debil a dobře ti tak, že budeš do rána někde čumět, jak ostatní hrají!

2, Ideální výmluvy, proč se vám nikdo další nevejde do auta:

  • mám coupé
  • mám na zadní sedačce naložený obrovský kotel Junkers
  • vezl jsem vzadu v autě psa se vzteklinou a už to odnesli dva stopaři, nechci tě mít na svědomí

3, Peníze na pohonné hmoty vybírej cestou na turnaj. Po návštěvě kasina bude většina tvé posádky bez peněz.

4, Pozor na různé prop bety, last longery a vyměněná procenta, které po cestě tam proběhnou. Vše pečlivě rekapituluj, už hodně osádek spolu kvůli těmto věcem cestou domů nemluvilo a ukončovala se letitá přátelství. Ano blbečku, já vím, že si s kamarády vzájemně důvěřujete a poctivě se dlouhodobě navzájem vyplácíte, ale to vše platí jen do chvíle, když jeden z vás trefí devatenáct tisíc Euro a začne matně vzpomínat, co že jste se si to po tom špeku na benzínce cestou do kasina domlouvali.

5, Nechat kamaráda po tvém vypadnutí v kasinu a prostě odjet, není žádná sviňárna. Má si pořídit vlastní auto, třeba mu to po tomto nepovedeném výletě konečně dojde!

6, Vysvětli všem v autě, že všechny ovládací prvky vozidla ovládá jen a pouze řidič a ve vaší káře se nejí a nekouří. Ano, vím, že je to zoufalý a zbytečný pokus o pořádek, ale alespoň jsi to zkusil.

7, Nikomu nevěř, že cestu zná a vezmi si navigaci. Nebuď naivní jako já, který uvěřil Lubošovi Janatků, že navigace netřeba neb trefí do Teplic přes Bílinu, a pak se na něj díval, jak v Mostě krčí rameny a vyčítá mi, že jsem si nevzal navigaci.

8, Hned na startu všem důrazně zopakuj zakázaná, nudná mnohahodinová témata:

  • kde koho co a jak na riveru sucklo
  •  je nebo není Kabrhel busto?
  • jsou PokerStars levý nebo ne?

9,  Předem všechny upozorni, že nesnášíš, když ti někdo kecá do řízení. Jakmile připustíš debatu o svém stylu jízdy, budou v posádce VŠICHNI lepší řidiči než ty, včetně již zmíněného kotle Junkers.

10, Pamatuj si, že všechny nesnáze, které tě při cestování s kamarády za pokerem potkají, jsou jen a pouze tvojí vinou. AUTO NA KARTY TOTIŽ BERE JEN NAPROSTÝ IDIOT, KTERÝ CHCE DOBROVOLNĚ TRPĚT!!!!!

 

Mnoho šťastných kilometrů s vaší partičkou přeje

Řezník:-)

Shrnutí minulého týdne musím věnovat Českým Budějovicím, kam jsem vyrazil v rámci Celebrity Poker Tour, a na které odkazuji už v titulku slavnou větou otčíma Vavrocha z mé milované cimrmanovské hry Záskok. Ke zdejšímu Kasinu Náměstí mám silný vztah, neb jsem tu odehrál snad svůj jediný vítězný turnaj v životě. Chodí do něj pohodáři, kteří to vždy na mou počest o breaku ubalí a navíc, Budějice jsou rodiště Jiřího Pomeje, a tak sem člověk přijíždí v posvátné úctě, která okamžitě končí poté, co je třeba půl hodiny kroužit po náměstí Přemka Otakara II., než člověk najde místo k zaparkování.

Jen jsem ho našel, klepe mi na okénko neznámý Jihočech a ptá se mě, jak dlouho ještě budu na místě stát. Odpovídám, že jsem teď dorazil, a protože jsem nejlepší hráč Texas Hold’em v Evropě, tak budu odjíždět pravděpodobně až hodně v noci, kvůli čemuž jsem přijel vozem Renault Grand Espace, který má dostatečně velký kufr na trofej + vyhranou hotovost. Fešáka ale můj pokerový medajlonek vůbec nezajímá a sděluje mi, že tato místa jsou pro rezidenty, v čemž mu dávám za pravdu a odkazuji jej na nejbližší služebnu Městské policie, kam by měl jít splnit svou občanskou povinnost. Neuhodli byste, kam dotyčný hned po rozhovoru se mnou šel.

Po půl hodině vycházím za pobavení hráčů turnaje ven řešit přestupeček a domlouvám se strážníkem, že mi jen domluví a já za to auto ihned odstavím. Přijíždí onen kretén a celou situaci si vychutnává a doplňuje poznámkami o tom, že dostanu mastnou pokutu. Když přichází moje smeč v podobně poděkování policistovi za vstřícnost a odjezd bez pokuty, mám pocit, že pán dostane blikanec, ale naštěstí sjíždím na YouTube videa o krav maga, takže je mi to jedno. A propós, blikanec. Ten den hraje v Budějicích proti mému sousedovi a kamarádovi Tomáši Řepkovi má milovaná Slavia. Odstavím auto, jdu zpátky na turnaj a sleduji muže středního věku, menší postavy v šusťákové soupravě, jak si to s manželkou štráduje přes náměstí a volá “Jugoslávie”, “Zkurvená Praha”, “Smrt Slavii” a podobně, čehož si nevšímám, neb jsem inteligent, ale když pán to o té Praze zakřičí popáté, neudržím se, nandám si kapucu a k jeho překvapení na něj z dvaceti metrů začnu řvát “My jsme Slavie, vy nejste nic!”. Pán, místo aby se šel se mnou prát, dostane od manželky deštníkem po zádech a přidává do kroku směrem ode mě.

Turnaj samotný krása, dobří lidé, pohodový floorman Pavel, vynikající raut v čele se skvělým sushi a stylová závěrečná točka na závěr, kdy posílám nesmyslně o půlnoci na dvou stolech plnou 70BB s AKo a dostávám nesmyslně call 70BB od QQ. Flop no help a celý červený (pán červená dáma), turn červený král, jsem drawing dead, ale aby mi to nebylo líto tak ještě dáma na river.

Bylo to dlouhých 160km domů. Na rozloučenou mi totiž Budějice předvedly svůj oblíbený trik. Tohle město vás prostě NENECHÁ vyjet směr Písek, Příbram… Ne, tak dlouho vás vábí různými šméčky až pokaždé vyjedete na Tábor. A tak jsem po hodinovém boji vyjel – na Tábor. Mám to město a lidi v něm rád, ale ještě u Benešova mi v hlavě znělo Svěrákovo: “V Českých Budějovicích by chtěl žít každý! Kromě mě teda!”