Jan Vaněk, Affiliate Marketing Manager CardCasino.com píše o své reprezentační misi na Poker Festivalu v Pardubicích.

Šéf zavelel jasně a z víkendu, kdy popcorn a gauč mohly být příjemným vrcholem nihilistického nicnedělání, se měl stát stresující výlet do Pardubic. Ty se totiž zase jednou za dlouhý čas staly cílem pro nejednoho pražáka. Pokerový festival v centru města lákal svým programem snad všechny typy hráčů a doma zůstali jen opravdu fanatičtí online workholici. Pro poker pracuji, ale hraji jen rekreačně. Porazil jsem bráchu, kamarádku se sousedem a pár anonymních „username“ na naší herní síti. Týden před turnajem chytám jednu radu za druhou. Učím se žargon a doma mi nikdo nerozumí. Spím a pod polštářem žmoulám eso s králem. Přítelkyně mi drží palce. Ale to by dělala, i kdybych jí oznámil, že soutěžím v počítání zápalek. Jsem v tom sám a uklidňuje mě jen nikotin a fakt, že vstup do turnaje platí šéf.

Registrace probíhá u hostesek, které si s ničím nezadají s těmi z motocyklových závodů. Ostatně oba sporty jsou ryze pánská záležitost a jestli jsou v sále se 153 hráči ženy tři, tak nepřeháním. Je potřeba si hráče hýčkat a minisukně k tomu patří. Holek si ale nikdo moc nevšímá. Diskutuje se hlavně o kartách a kdo, kde, kdy, co „raisnul, checknul, foldoval a re-raisoval, check-raisoval a zas foldoval“. Pravidla znám, taktiku mám a oblíbil jsem si i pár karetních kombinací. Přesto mě nejvíc znepokojuje, co si s dalšími osmi hráči u stolu budu těch pár hodin povídat? Kdy se provalí, že tohle je můj první profi turnaj? A co na to šéf?

Vylosoval jsem si nic neříkající „table 15, seat 5“. Zasednu a vyčkávám soupeře. Každý druhý patří pod  pokerový portál nebo hernu. Jsou zde všichni. V Praze musí být dnešní odpoledne dost nuda a hraje se leda prší. Odstartováno. Stále přicházejí pozdní registrace a „table15“ se líně obsazuje. Sedím mezi dvěma kapucáři mého věku, naproti suchar ve slunečních brýlích, dva ostřílení po levici a taky jeden z našich TEAM PRO hráčů, Honza Bureš. Prvních pár rozdání zahazuji a čekám na silnou startovní kombinaci. Všichni podezřele mlčí. Paranoidně kontroluji, jestli se nekopají pod stolem. Ne, i pod stolem je klid. Dealerka je trochu nervózní a mě se naopak přestávají dělat krůpěje potu na čele. Vychází mi drze postupka, zablafuju si a do prvního „breaku“ odcházím s dobrým pocitem, protože nikdo za celé dvě hodiny ani necek.

Cigareta, kafe, SMS přítelkyni, SMS od přítelkyně a zpět do hry. Šéf vypadává a kolega ho záhy následuje. Překvapuji a do konce druhé herní části jsem po čtyřech hodinách hry chipleader na stole. Cigareta, kafe, nudle s kuřecím, telefonát přítelkyni, SMS mámě, SMS od mámy. Poker a počítání zápalek mi jde. Po pěti a půl hodinách u jednoho oválného stolu i nejkamenější pokerface jihne a začne komentovat. Všímám si  detailů, které asi prozrazují moji herní nevycválanost. Dostávám pár slovních pohlavků o výši bet vs pot a má poslední chvíle se blíží. Z 51 hráčů jsme v 18 sesedli ke dvoum stolům a po sedmi a půl hodinách hry příjímám all-in výzvu s Jks. Kafe, poplácání po ramenou a Praho, už jedu..

 

 

« »